Varování: závislost na MS Windows může být životně nebezpečná!

Proč není dobré spoléhat na systém GPS a je nutné vytvořit jeho evropskou alternativu? Proč není dobré spoléhat se na MS Windows?  Jsou MS Windows jako členství v KSČ?

Po delší době mám zas potřebu něco sdělit "světu". A opět nejde o nahodilou momentální myšlenku, ale téma, které mi dlouhodobě leží v hlavě.

Začnu ale nejprve paralelou. 

Každý zná GPS - projekt umožňující určit (v určité toleranci) přesnou polohu a čas kdekoliv na zemi.
I přesto, že GPS k naší spokojenosti celkem funguje a dá se na něj rozumně spolehnout, snaží se Evropská kosmická agentura zprovoznit konkurenční systém Galileo a existuje také ruská verze navigačního systému s názvem Glonass.

Problém systému GPS je totiž celkem zásadní - družice jsou ve výhradní správě Ministerstva obrany USA, ostatní státy a veřejnost sice mohou jejich (omezenou) funkcionalitu využívat, nemohou si ji ale nárokovat, ani ji jakkoliv kontrolovat či ovlivňovat. 

Co by se stalo v případě nějakého závažnějšího (válečného, politického či ekonomického) globálního konfliktu?
USA samozřejmě nejsou naivní, aby v takovém případě nechaly nepřítele proti sobě využívat svůj vlastní technologický systém.

Jsem přesvědčen, že v případě nutnosti mohou systém GPS velice jednoduše pro civilní účely znepřístupnit či třeba jen ve vážné ekonomické situaci zpoplatnit.

Závislost na technologii, která je v centralizované moci nekontrolovatelné instituce, může být velice nebezpečná. V případě GPS se o tom ví.

Zpátky k MS Windows.

Nepřipomíná Vám výše popsané riziko situaci na poli operačních systémů?

Windows jsou naprosto netransparentní softwarový balík kontrolovaný jednou centralizovanou soukromou institucí, sledující (zcela po právu) výhradně své komerční cíle. 

Z hlediska detailního chování a komplexních a bezpečnostních vlastností jdou posuzovat jen jako černá skříňka, která v sobě může ukrývat i pěkně rohaté čertíky.

To se ukázalo například nedávno objeveným virem Flame - virem, který byl zaměřen na počítače zemí Středního východu a byl distribuován technologií, která je nejspíše dostupná jen "nějaké" vládě a dost možná pouze jen ve spolupráci se samotným Microsoftem.

Otázky bez odpovědí:

- Kdo tento vir vypustil?
- Kolik takových virů je ještě aktivních?
- Spolupracuje Microsoft vědomě na podobných výzvědných virech?
- Jaká je záruka a jak je vymahatelná, že MS Windows nebudou v budoucnu takto, či podobně centrálně zneužity, například k cílené komerční špionáži?
- Jak by se Microsoft zachoval, kdyby dostal pokyn či nařízení od vlády USA, aby deaktivoval všechny počítače se svým operačním systémem, které se geograficky hlásí do určité oblasti?

Další zajímavé čtení o viru: https://www.google.cz/search?channel=cs&hl=cs&q=virus+flame

Přijde mi krátkozraké, pokud je na takovém softwaru postavena strategická struktura velkých komerčních firem,
přijde mi nepříjemné až životně nebezpečné, pokud je na něm závislý přímo celý stát.

Být státem či bankou, budu se velmi snažit o zavedení striktního pravidla nutnosti a povinnosti vlastnit zdrojové kódy od operačního systému strategické výpočetní techniky. Tečka. Bez diskuzí. (Optimálně ještě kombinovaného s povinností auditů veškerých aktualizací tohoto OS a jejich stahování výhradně ze svých vlastních serverů).

Vidím v zásadě tři důvody tohoto stavu.

- neznalost alternativ, neuvědomování si komerčních a strategických rizik
- jistý druh reklamní korupce
- strach z něčeho pro netechnickou veřejnost možná trochu abstraktního, strach z entity, kterou nikdo nevlastní a nikdo za ni nezodpovídá

Komerční či reklamní korupcí nazývám různé "odborné" prezentace velkých a "moderních" firem.
"Vážení manažeři, nechte se od nás hostit na konferencích, uděláme pro vás v tento den vše, co vám na očích uvidíme, rozdáme vám své produkty zdarmo, věřte nám, technické detaily pro vás nejsou zajímavé, oddejte se naší kultuře, předejte vaše problémy na naše ostny, a to vše jen výměnou za vaše zavázání, za finance, které stejně nejsou vaše osobní, a tak trochu možná ještě za ztrátu nezávislosti, což je ale něco, co vysvětlovat nikomu nemusíte".

Další důvod - strach z odpovědnosti - bych demonstroval na následujícím reálném příkladu:

Konkrétní velká (zahraniční) firma se rozhodovala mezi dvěma alternativními produkty.
Z mého (čistě technického hlediska):
- produkt A - komerční, maximálně předražený, netransparentní, bez kvalitní dokumentace, bez možnosti v něm cokoliv upravit, opravit, bez možnosti nastudovat (ve zdrojovém kódu) jak co detailně funguje a bylo zamýšleno
- produkt B - projekt pod organizací Apache, software zdarma, zdrojové kódy, možnost bezplatných aktualizací, skvělá dokumentace, funkčně porovnatelné řešení, navíc s možností lehce implementovat případné nutné odlišnosti, změny či nové funkce.

Produkt A obsahuje zajisté komerční podporu velké korporace, v reálu je tato podpora ale využitelná maximálně tak pro předávání znalostí (takovou podporu lze k produktu B také dokoupit - nesrovnatelně levněji), při výskytu nějaké chyby či typicky "nevysvětlitelného chování" produktu je ale reálně příliš nejistá a zaručeně příliš pomalá.

Pro mne osobně je práce s produktem B radostí, naopak ladění problémů v produktu A považuji za noční můru, použití produktu A je z technického hlediska na několika různých úrovních horším, až nesmyslným řešením. Samozřejmě to, jak rozhodování firmy dopadne, jistě tušíte.

Kdo o vybrání a nasazení technologie rozhoduje? Manažeři. "The Business".
Lidé, dosazení na prestižní pozici (i to je relativní), o kterou by neradi přišli, a kteří v (generalizované podobě) udělají vše ne proto, aby svou práci vykonávali co nejlépe, ale proto, aby si ji co nejdéle udrželi a nikdo jim nemohl nic vytknout. Lidé, kteří nemají (ani nemohou mít) dostatečné technické znalosti na to, aby problém odborně posoudili, kteří se rozhodují politicky (což si pletou s pojmem "strategicky") (opomíjím možnost případné konkrétní - materiální, finanční či kariérní - korupce). Drtivá většina manažerů v takovém postavení nebude mít odvahu na to, zvolit technologicky i finančně lepší, ale z jejich pohledu riskantní řešení.
Co když se projekt nepovede?
V případě výběru komerčního produktu A, může manažer vždy říct, že vybral to nejlepší (=nejdražší) řešení, že chyba není na jeho straně, on udělal maximum. V případě použití nekomerčního produktu B mu bude kladeno za vinu, že příliš experimentoval, nedůvěřoval prověřeným velkým řešením, je tedy špatným manažerem. Stojí mu takový risk za to?

Co s tím ?

Důležitá je zajisté osvěta a snaha o pochopení a vidění souvislostí z dlouhodobější perspektivy.
Konkrétní dlouhodobé technické řešení podle mne opravdu ale musí být v tom, že buď Microsoft otevře své zdrojové kódy, nebo je nutno ve státní správě přejít na strategicky vhodnější technické řešení.
(Komerční sféra ať si dělá, co chce, nese si za to svou vlastní zodpovědnost).

Problémem, který by byl na samostatnou úvahu a který dost dobře neumím (nejen) do této problematiky dosadit je to, že jak se ukazuje, evoluce a vývoj člověka a společnosti dlouhodobě preferují krátkodobé cíle a okamžitý "zisk" před dlouhodobými a strategicky výhodnějšími cestami.

Do této chvíle jsem se snažil o racionální popis svých osobních zkušeností, a pokud možno objektivních názorů. Potože je tento článek ale přeci jen "jen" blogem, v kterém se nemusím striktně vyhýbat osobním emocím a zaujatým názorům, dovolím si přidat na závěr jednu politicky hodně nekorektní glosu:

MS Windows jsou jako členství v KSČ.
Přináší jisté okamžité (a nemorální) výhody,
společnost ale jednou sama přijde na to, že jde o stranu zla.