Hra na chobotnici: skrytá dvojitá obžalova společnosti

Jak tvůrci, tak diváci přijali a obdivují mechanizaci vražd. Seriál pro mne skrývá dvojitou obžalobu společnosti. Tu seriálovou a pak té společnosti, která seriál tak obdivuje.  

Všechny díly jsem zhlédl, ale nakonec musím celek po všech stránkách hodnotit jako odpad.Jak obsahově a morálně, tak filmařsky.

Herecký projev: Nevím, jestli je to unikátní korejský styl, ale hraní se mi zdálo na divadelní ochotnické úrovni, ze začátku jsem si myslel, že jde opravdu o hru ve hře a že některé postavy jsou mezi hráče uměle nasazeny, aby vyvolávaly umělé a projevem nepřirozené konflikty. To přehrávání se táhlo celým seriálem, navíc většinou se při projevu jednoho herce divadelní formou ostatní postavy odmlčely. 

Nelogičnost: Celá dějová konstrukce byla strašně nelogická a předvídatelná, děj mě nedonutil osudy nějak víc prožívat, od začátku bylo jasné, kdo bude procházet hrami dál, a celý děj je vlastně jeden velký nesmyslný konstrukt.

Tak velká organizace by se nedala skrýt, v těch stovkách lidí (zaměstnanců) by se našel někdo, kdo by to celé potopil. Jaký to mělo ekonomický model? To by nebyla zábava za miliony dolarů, ale za miliardy. Takže mám uvěřit, že zhýralý Bezos s Gatesem spolu s členy královské rodiny se kochali popravami stovek lidí? Mají smysl hry, ve kterých je jasné, že se polovina lidí v jednom kole pozabíjí?Ti lidé nikomu nechyběli? V počtu těch ročníků tisíce pohřešovaných? Když někoho propustili zpět, nic se neprovalilo? Byl to jen hlavní hrdina, kdo šel na policii? Když mi přistane na účtu jen tak z ničeho miliarda, nikdo si toho nevšimne a svět se točí dál? 

Téma: Přitom to téma samo o sobě není zcela nesmyslné. Uvědomuji si, že milióny lidí na světě žijí v marastu v krysím závodě koloběhu práce a peněz, milióny i hůř. Otázka volby morálky a osobního prospěchu. Ale pokud to měla být obžaloba společnosti a snad i kapitalizmu, myslím, že jde opět o omyl, pravý důvod toho lidského bahna je spíš přemnožení planety než zhýralí kapitalisté.

Mezinárodní korporace pokrytecky brojící proti globálním ekonomickým elitám? Celé provedení mi přišlo neuvěřitelné, naivní, hloupé, legitimující hazard a náhodu jako cestu ke štěstí, dekadentní a vyžívající se v brutalitě.

Morálka: Prostě ne, stokrát ne. Odmítám seriál i po morální stránce a napadá mne, že kdybych něco podobného měl navrhovat a pokud by ten svět měl být mermomocí krutý, byl by alespoň spravedlivý. Nechal bych hráče bojovat o svou šanci, ale ne proti sobě. Naopak, například u kuliček bych vyřadil takové, kterým jejich vlastní nuzný život byl víc než odsoudit k popravě bližního svého.

Odmítám tento film podobně jako jsem odmítl Dextera a zvrácenost jeho tvůrců. A čím dál tím víc o něm přemýšlím, tím víc s ním mám morální problém. Jak tvůrci, tak diváci přijali a obdivují mechanizaci vražd. Prohrál jsi kuličky, budeš eliminován!Nikdy jsem nechápal, jak v koncentračních táborech mohli bez emocí povraždit tolik lidí.A najednou je vidět, že přijmout takový princip je pro většinu lidí strašně jednoduché. Seriál pro mne skrývá dvojitou obžalobu společnosti. Tu seriálovou a pak té společnosti, která seriál tak obdivuje. 

Jak bych se, nedej Bože, v podobné situaci zachoval já?
Seriál byl nesmysl, blbina na kvadrát, výplod šílence.
Ale vidím zde paralelu se Sofiinou volbou, nad kterou občas přemýšlím. Takových her a rozhodnutí bych se odmítl účastnit. Odmítl bych se na čemkoliv podobném podílet, a pokud bych byl příliš nicotný, abych mohl proti danému zlu bojovat, přenechal bych morální zodpovědnost za cokoliv dalšího na jeho tvůrcích.

 Snad k tomu vždy najdu v sobě dostatek síly.